Pod pojmem monopol bychom si měli správně představit firmu s výsadním postavením na trhu, která určuje podmínky. Zkráceně řečeno, jeden jediný nabízející bez konkurence. Své odvětví ovládá, sám si určuje cenu a není nucený k efektivnosti. Nejčastěji vzniká, když se dva nebo více podniků spojí, nebo pohlcováním konkurence. Stejně jako neexistuje dokonalá konkurence, neexistuje ani dokonalý monopol.
Dokonalé konkurenci je nejblíže monopolistická konkurence, kdy na trhu je mnoho drobných výrobců. Produkce je diferencovaná, tzn., že výrobky jsou blízké substituty. Bariéry pro vstup do odvětví jsou minimální. Příkladem můžou být ubytovací služby nebo pohostinství.
Své výsadní postavení na trhu podnik ale nesmí nijak zneužívat. Proto se uplatňuje antimonopolní politika státu. Pokud by někdo chtěl zneužívat své postavení, může mu být vystavený cenový strop, přes který nesmí přesáhnout.
Typickým příkladem monopolu jsou například počítačové programy. Ty patří do monopolu přirozeného, který má většinou na začátku vysoké náklady. Do administrativních monopolů patří třeba Česká pošta. Tyto monopoly totiž vznikají, když se jejich vstup na trh váže k povolení od státu. Stát chce zajistit dostupnost pro všechny.
Pro spotřebitele je pochopitelně nevýhodný, protože ceny mohou být velice přepálené. Proto je většinou vnímaný negativně. Nejde jen o ceny, ale i o chování k zákazníkům nebo o problematické služby. Bránit se efektivně ale nijak nemůžeme.
Lidé, kteří se účastnili hlasování o nejškodlivější monopol v České republice, mezi první místa zařadili společnost České dráhy. Ve velké oblibě není ani Česká pošta. Můžou za to povětšinou zastaralé techniky, protože oba monopoly pocházejí ještě z dob socialismu. I když České dráhy by se daly spíše považovat za firmu dominantní, než monopolní.
